Výlety a venčení/Goingout
english version comming soon...
16.04.2011: Toulky Třeboňskem 2011, výlet s prvky dogtrekkingu, 25 km
Páteční počasí neslibovalo na víkend žádné terno, i tak jsme se navečer vydali do jižních Čech, kde jsme měli v plánu zúčastnit se Toulek Třeboňskem Je to vlastně výlet s prvky dogtrekkingu, kde je povinná výbava, kontrolní body a plnění úkolů. My si zvolili trať 25 km, závodil Jirka s Grubbym, já šla jako fotograf a morální podpora:-)
Už v pátek se naše nálada o dost zlepšila, hlavně díky ubytování, které bylo jedna báseň, hlavně, když vás kromě kohouta po ránu budí hudrování krocana:-) A taky zde zároveň startoval a končil sobotní závod. My vyrazili na trať před devátou a užívali si každý kilometr. Luxusní počasí a úžasná krajina, do cíle jsme docupitali před druhou hodinou a trať zvládli pod pět hodin. Kluci si tak vypochodovali třetí místo ve své kategorii i s medailí:-) Po dekorování nás čekal výborný gulášek a relax na pokoji, neboť jsme odjížděli až v neděli ráno.
09.04.2011: Šlapanický vlk Moravským krasem 2011, dogtrekking, turistická časovka
Tož to bylo asi tak - chtěli jsme si vyzkoušet dogtrekking. A protože máme jen jednoho psa, rádi jsme využili příležitosti, kdy se u klasického dogtrekkingu pořádají i turistické časovky, kdy můžete jít se psem i bez psa nebo dva s jedním psem - což je náš případ. KK Šlapanice letos pořádal už devátý ročník dogtrekkingu Šlapanický vlk Moravským krasem i s turistickou časovkou. Protože začínáme a naše výlety bývají tak okolo 20 km maximálně, přihlásili jsme se na tzv. turistický Short, tzn. trať 25 km. Pořídili jsme si výstroj jako sedák pro Jirku, vodítko s amortizérem a postroj pro Grubína, já si připravila foťák a občerstvovací zázemí a těšili se na sobotu. Jenže...
V pátek přišel Jirka z práce nachlazený s bolavým krkem. Rozhodla jsem se, že časovku půjdu sama, nafotím a otestuju trasu a pak ji někdy zopáknem jako výlet. Ale v sobotu ráno mě napadlo, že s sebou vemu i Grubína, že to spolu přeci jen zvládnem - jen bylo třeba upravit sedák na moji velikost. Jirka nás odvezl na start, kde jsme vyfasovali itinerář, a vrátil se domů vypotit. Grubčovi to evidentně vůbec nevadilo, protože tu všude kolem byly FENEČKY! Zato já měla ještě před startem sedřené ruce, jak jsem se snažila toho sexuálního maniaka usměrňovat. Konečně jsme po osmé vyrazili, a to doslova, před námi totiž startovala fena...A Grubča táhl a stačil u toho ještě číst psí noviny.
Na sedmém kilometru se mělo pokračovat po červené. OK. Ale zdálo se, že má Grubby krizi, odmítal pokračovat a kňučel, zastavoval se, ale pak se nakonec uvolil. Po hodné chvíli jsem zjistila proč - šla jsem po špatné červené a Grubíno necítil "svoje fenečky":-)) Tak honem zpátky na tu druhou červenou, z čehož měl zrzoun velkou radost. Před námi i za námi šli další závodníci, takže jsem měla jistotu, že jdeme správně. Už na prvním kontrolním bodu mi bylo trošku divné, že paní nemá seznam pro Short, ale nijak jsem to neřešila, asi zapomněli. Cesta se divně kroutila lesem, aspoň divně ve srovnání s mapou, ale jak říkám, před námi pořád šli závodníci. Ty jsme s Grubčou, který pořád táhl, předběhli, když si dávali svačinu a dorazili na druhý kontrolní bod.
A tady mi to došlo. Tohle byl kontrolní bod pro tu druhou turistickou časovku, pro tzv. Mid, což letos obnášelo 42 km...Já prostě - a nebyla jsem sama - u Hostěnic neodbočila doleva, ale vydala se směřem doprava za ostatníma. Co teď? Vůbec jsem netušila, kudy Mid vede. Podle rozcestníku jsem se vydala do Hostěnic přes Žalmanův kámen, odtud jsem se pak chtěla vrátit na trasu Shortu a nějak to doklepat, podle toho, jak na tom pes bude. U Jelenky jsem zjistila, že jdeme pořád po trase Midu. Jejich čtvrtý kontrolní bod byl zároveň prvním kontrolním bodem pro Short. Pán na kontrole mě uklidnil, že nejsem dnes první, a doporučil mi v cíli se nechat přehlásil do jiné kategorie, do Midu, protože odsud byla trasa totožná a já s Grubčou prošla zatím všemi midovskými kontrolními body.
Takže ještě se dostat do cíle. A Grubča pořád tahal a cestou měl furt dost energie na obtěžování kolemjdoucích feneček. A tak jsme pokračovali. Krize nastala asi 10 km před cílem, kdy nás čekal nesympatický výšlap přes chatkovou oblast, ale zvládli jsme to. Grubča mě dokonce vytáhl i do toho kopce před cílem, kde na nás už čekal páneček, takže nakonec předvedl i závěrečný sprint a já vlála za ním. Dorazili jsme pět minut po šesté, byli jsme 9 hodin a 46 minut na trati, v cíli nás přeřadili do midovské kategorie, kde jsme skončili na 12. místě, uff.
Já dnes nejsem schopná pořádně chodit a Grubby vypadá, že si včera válel šunky doma. Ale je to frajer:-) Asi ho příště někomu půjčím na Long...
01.01.2011: Novoroční procházka
Jak na Nový rok, tak po celý rok, a my se vydali ven. Zajeli jsme si do Mokré Hory, kde je na jaře a na podzim moc bláta a v létě moc létajícího hmyzu a klíšťat, takže zima je ideální období:-) Hned na začátku naší trasy směrem na Ořešín jsme si vzpomněli, že tu máme jeden geocachingový restík, během chvilky jsme měli finální souřadnice a rozhodli jsme se vyzvednout krabku na zpáteční cestě. Bylo nádherně, občas vykouklo sluníčko, žádná velká zima, téměř liduprázdno, takže jsme u Ořešína pokračovali do Soběšic. Ilonu Csákovou jsme opět nepotkali, ale zato jsme odlovili další dvě kešky. Pak už jen zbývalo dokončit okruh zpátky do Mokecu a vyzvednout kešku, sice jsme pro ni museli do velkého kopce, ale nakonec všichni přežili ve zdraví i cestu dolů. A ten výhled stál za to.
17.12. - 19.12.2010: Předvánoční Brusel
Tohle byla pořádně dlouhá cesta, klobouk dolů před Princeznou a panem řidičem, jak to zvládli. Brno jsme opouštěli ve dvě ráno v pátek směrem na Prahu a pak na Plzeň, v Bavorsku nás přepadl sníh, který se s přestávkami vracel po celý den. Ve Frankfurtu nás GPS zavedla až k letištnímu terminálu Lufthansy, děkuji:-) Cesta nám pak díky častým keškovacím zastávkám a počasí zabrala zhruba 14 hodin, uff. Ubytování v Anderlechtu bylo docela srandovní, velice úzké schodiště, chodby, malý pokoj s velkou postelí, kde se Grubča rozhodl vybrat si svůj příplatek za velkého psa:-) Nejdřív ale musel absolvovat podvečerní procházku po vánočních trzích.
Druhý den po výstavě jsme skoukli Atomium a okolí a vydali se zpátky do centra, tak trochu náhodou objevili čurajícího chlapečka a dokázali se neztratit. Fotky žádná sláva:-) Zpáteční cesta proběhla mnohem rychleji, ale těch mínus dvacet u Plzně v neděli ráno rozhodně nezahřálo:-)
03.12. - 05.12.2010: Mikulášský víkend ve Welsu
Do Rakouska jsme se vypravili v pátek navečer. Celý den sněžilo, dokonce i v Brně! Nejhorší úsek byla pochopitelně dálnice u nás, po přejetí hranic ani kombinace hustého sněžení a tmy nezabránily Princezně dostat nás bezpečně do Horního Rakouska, odhrnovače opravdu odhrnovaly. Ubytování jsme měli nedaleko Welsu v Ansfelden: bezva penzion, jehož velmi komunikativní majitel původem z Indie Johnny byl nefalšovaně nadšen, že má v domě už desátého hosta se psem. Chtěli jsme přijít na snídani po sedmé ráno, bylo nám ale ihned sděleno, že VŠICHNI pejskaři, co jedou na výstavu, mají snídani objednanou na půl sedmou. OK. A hádáte správně, ráno o půl sedmé jsme byli v jídelně jenom my dva a Johnny:-))
Výstava a hlavně počasí venku nás natolik vyčerpaly, že jsme po návratu prospali skoro celé odpoledne a před setměním stihli akorát probrodit sněhem místní křížovou cestu, ale byla to pěkná procházka. Náš původní plán alespoň v neděli prozkoumat důkladněji Wels vzal díky mrazu rychle za své a raději jsme vyrazili na zpáteční cestu a stavili se na chvíli u rodičů na návštěvě:-)
26.08.2010: Geokešovací výlet v okolí Jinačovic
Čtvrtek patřil výletu. Z Jinačovic, které leží nedaleko Brna, jsme se - jak jsme zjistili později - omylem, vydali do Rozdrojovic. Tam stačilo opravit zadané GPS souřadnice a bylo jasné, že jsme měli jít jinudy. Nevadí, aspoň jsme potkali Glorču. Pak už jsme lesními cestami směřovali k Moravským Knínicím a odtud do Kuřimi.
Vyšplhali jsme se na Kuřimskou horu a později i na Sychrov a pak zpátky k Princezně. Něco málo fotek je zde, cestou uloveno šest kešek:-)
21.08. - 22.08.2010: Srpnový víkend na Vysočině
Jeden z posledních srpnových víkendů jsme strávili na Vysočině u naší pražské rodinky. Vydali jsme se na cestu už v pátek a šli jsme se mrknout k Velkému Dářku. Grubby se zde vyřádil ve vodě - ale jenom po bříško, neplave. Na sobotu jsme naplánovali větší výlet, který jsme zdárně ukončili na pozdním obědě v penzionu Fryšava. Neděle opět patřila okolí Velkého Dářka.
14.08.2010: Výlet na Hostýn
Ráno jsme brzo vstali, naložili se do Princezny a po necelé hodince jízdy a malé zastávce v Holešově, jsme zaparkovali v Bystřici pod Hostýnem před hospůdkou U Hanuša. Jaký to prozíravý krok:-) Nejprve jsme se vydali po žluté podél říčky Bystřičky do Chvalčova, což Grubča velmi ocenil a vůbec mu nevadilo, že je říčka po nedávných deštích docela rozbahněná.
Pak nás čekalo stoupání na Hostýn po červené, která nás vyvedla přímo k sedmému zastavení. Na Hostýně jsme si zašli k rozhledně a k větrné elektrárně a pokračovali po červené dolů až do Bystřice, výlet jsme zakončili příjemným obědem U Hanuša. Počasí nám přálo, chvílemi až moc, po turistických cestách jsme moc lidí nepotkali, to až přímo na Hostýně a cestou dolů. A ulovili jsme šest kešek:-) Fotky jsou na rajčeti.
03. - 04.07.2010: Výstavní seminář s Gerardem O'Shea II.
První červencový víkend patřil pokračování výstavního semináře. Gerard O'Shea i tentokrát nezklamal, a tak jsme opět o něco chytřejší - jen to teď uvést do praxe:-) Grubča nejdřív zlobil, to víte, jediný pes mezi fenkama, ale pak se jal spolupracovat. Pokud tedy nekoukal, co kde lítá:-))
07. - 09.05.2010: Víkend v Salcburku
Naše dosavadní zneužívání Grubbyho k podnikání výletů tam, kde se zrovna koná nějaká výstava, dosáhlo vrcholu. V pátek jsme se všichni naskládali do Princezny a ta se vydala do hlavního města Solnohrad, tedy do Solnohradu:-) Cesta probíhala příjemně a bez problémů a naše GPS nás neomylně vedla k cíli - penzion Prähauser. Ubytování bylo super, v okrajové části města, a na snídaně doteď vzpomínáme se slzou v oku:-)
Ještě po příjezdu jsme zajeli na takovou malou podvečerní prohlídku města a prošli se po nábřeží. V sobotu dopoledne nás čekala výstava a po ní nádherná procházka městem. Vyšlápli jsme na Mönchsberg, jeden z mnoha městských kopců, kde se nachází především pevnost Hohensalzburg, pak dolů zpátky do centra k salcburskému dómu, kde jsem si dali špekový mega preclík, a odtud na další kopec - tentokrát na Kapuzinerberg, kde si člověk připadal jako v lese a přitom byl stále ve městě. Pak už jen zbývalo docapat přes hlavní nádraží zpátky k zaparkované Princezně na výstaviště. V neděli dopoledne jsme nemohli vynechat zoologickou, kde jsou pejsci více než vítáni. Počasí nám navzdory předpovědi vyšlo nádherné a určitě jsme tu nebyli naposled.
02.05.2010: Vysočina aneb jak se stát geopsem
Po roce jsme si zopakovali návštěvu na Vysočině u naší pražské rodinky. Bylo sice většinu dne pod mrakem, ale to nám rozhodně nemohlo zkazit naše dobrodružství. Zejména Grubby si užíval plnými doušky: v kempu u Velkého Dářka nejprve nějakému nebohému pejskovi sežral půlku večeře, lítal v potoce, dostal kus jitrnice (prý jim spadla na zem), šmejdil po lese, očuchával Míšu, kontroloval hodnou tetu při smažení palačinek, chtěl spát se strejdou na gauči...ale hlavně se stal geopsem: u Vojnova Městce jsme našli naši první geocache neboli kešku. Tímto ještě jednou díky Jituli a Martinovi za zasvěcení do geocachingu, už se těšíme na další úlovky.
24.04.2010: Údolí Bílého potoka
Rozhodli jsme se prozkoumat údolí Bílého potoka a jako výchozí bod byla zvolena Veverská Bítýška. Po cestě do údolí nemůžete minout Jarošův mlýn - my se tam původně zastavili jen kvůli turistické známce, ale nakonec jsme neodolali a absolvovali celou prohlídku mlýna. Pan průvodce je velmi milý pán, ale buďte připraveni, že si vás trochu vyzkouší, třeba z poznávání obilovin:-) Grubby s námi zvládl všechna patra mlýna včetně příkrých schodů.
Ale byl čas pokračovat, čekala nás cesta podél potoka na Šmelcovnu. Odtud jsme posilněni utopencem a klobásou vyrazili k Maršovu a přes Lažánky a Holasice zpátky k Bítýšce. Počasí jedna báseň, nádherná příroda a příjemná únava na konci dne.
21.03.2010: Lelekovice a rozhledna Babí lom
Konečně přišlo jaro, skvělá příležitost užít si nedělní výlet! Dopravili jsme se do Lelekovic a odtud na rozhlednu. Cesta byla poněkud dobrodružná, hlavně pro Grubína - musel po cestě překonat spoustu šutráků - ale nakonec nám dokázal, že je horolezecký pes:-) Trošku jsme po cestě zmokli, ale vůbec nám to nevadilo, páč to byla jen taková jarní sprška!
05. - 06.03.2010: Výlet do Grazu
V pátek odpoledne jsme se poskládali do Princezny a vyrazili směr jih. Po rakouské dálnici se jelo jedna radost, takže nám ani moc nevadila menší chumelenice, kterou nás přivítalo Štýrsko. Ubytovali jsme se v jednom bezva hotelu nedaleko Grazu a druhý den ráno jsme vyrazili přímo do města.
V Grazu jsem před pár lety několik měsíců bydlela, takže jsem kluky vzala na prohlídku. Grubby si nejprve odskočil na výstavu a pak jsme se vydali za krásného počasí do centra, vyšplhali se na Schlossberg a okoukli univerzitu. Před odjezdem jsme ještě zajeli do nedalekého zámku Eggenberg, kde je příjemná procházka parkem.
13. - 14.02.2010: Kurz vystavování s Gerardem O´Shea
Na seminář jsme byli původně přihlášeni jen my bez Grubišáka, ale den před odjezdem do Prahy nám odpadlo domluvené hlídání. Na tomto místě bychom chtěli poděkovat Petře Krejčové, že jsme mohli nakonec vzít Grubbyho takhle na poslední chvíli s sebou. Na místo konání jsme dorazili v předstihu, takže jsme pořádně vyvenčili, prozkoumali okolí a nasnídali se.
Samotný seminář bylo něco úžasného. Pan Gerard O’Shea je opravdu velmi velmi vtipný a má skvělý akcent. Během dvou dnů nám ukázal svět vystavování z jiného pohledu než na jaký je člověk zvyklý a bylo to víc než zajímavé. My jsme si to rozhodně užili, a to včetně pana Grubbyho. Na noc jsme složili hlavu u naší pražské rodinky a v neděli po skončení druhé části semináře jsme se vraceli domů příjemně unaveni.
30.01.2010: Výlet do Adamova
Původní plán byl velmi prostý: v sobotu ráno se vypravit na hlavní nádraží a vlakem do Adamova. Odtud pak přes Útěchov pěkně po svých zpátky do Brna. Vše mělo jeden zásadní háček - nikomu se nechtělo ráno vstávat:-) O výlet jsme nepřišli, Princezna nás dopravila do Adamova, kde věrně čekala, až se jí vrátíme zpátky.
Rozhodli jsme se jít na Býčí skálu. Cesta vedla serpentínama hezky do kopce až do Babic nad Svitavou. Nadšení z prohrnuté cesty od Babic trvalo přesně k rozcestí, pohodlná cesta sice pokračovala dál, ale naše odbočka na Býčí skálu mizela pod závějemi. Byly to nejzábavnější dva kilometry: brodili jsme se chvilkama až po kolena sněhem z kopce dolů, cestu v zimě evidentně využívají jen zajíci...a my:-) Od Býčí skály jsme pak zamířili po modré zpět do Adamova podél potoka. Fotky jako obvykle na rajčeti.
03.01.2010: Novoroční výlet
Páníček konečně nemusel trčet pracovně u počítače, tak jsme v plné polní vyrazili ven. Bohužel stejný nápad mělo i spoustu ostatních lidí. Vyrazili jsme na Velkou Babu a odtud lesem do Bystrce. Veškeré bahno z předchozích dnů bylo pěkně zmrzlé, Grubča si užíval a odpoledne pak spinkal jako mimino.
26.12.2009: Svatoštěpánský výlet
Do třetice všeho dobrého, Ríšova studánka konečně spatřena za světla!:-) Vydali jsme se od přehrady přes Rakovec, cestou si všimli povedených dopravních značek a za doprovodu sluníčka dorazili ke studánce. Odtud jsme si pak udělali malé kolečko přes Horákův žleb zpátky na Rakovec a k přehradě.
24.12.2009: Vánoční výlet
Na Štědrý den bylo nutno trochu vybít Grubínovi baterky, aby pak neasistoval u vaření večeře. Vydali jsme se z Obřan směrem do Bílovic, na křižovatce pak po žluté do Těsnohlídkova údolí a od Resslovy hájovny po zelené do Bílovic, odtud zpátky do Obřan po cyklistické stezce k zaparkované Princezně.
Po cestě jsme obešli spoustu památníčků a studánek, užili si blatíčko, rozmrzající potok a nádhernou přírodu. A vraceli jsme se se šťastným psem:-)
19.12.2009: Mokrá Hora na sněhu
Poté, co jsme v pátek v Olomouci upgradovali na zimu, rozhodli jsme se vše vyzkoušet v terénu a po kovbojském obědě - fazole se slaninou - jsme zamířili za stálého sněžení do Mokré Hory. Grubišák vyfasoval svůj obleček, což mu ale vůbec nebránilo v řádění. Náš test dopadl na výbornou, nikdo neumrzl a ještě nám to všem slušelo:-)
Uplakaný Mikuláš
Původně jsme měli v plánu si dneska zaběhat na Mikulášském coursingu, ten byl ale zrušen. Prolenošit neděli se nám nechtělo, tak jsme se vydali na malou výpravu, tentokrát na Stránskou skálu. Počasí tedy nic moc, chvílemi i lehce mrholilo, naštěstí nejsme z cukru:-)
Další listopadový týden
A máme za sebou další podzimní týden, tentokrát bez většího výletu, ale rozhodně jsme Grubču nešidili:-) Stmívá se čím dál častěji, takže procházky volíme tak, abychom se vraceli po známé cestě, kde se nedá zabloudit. Následuje malý přehled:
- úterý: Plánovaný coursing s BCC byl zrušen pro nepřízeň počasí, tak jsme odpoledne vyrazili alespoň na pořádnou procházku. Zajeli jsme do Obřan a zopakovali jsme si část předchozího výletu: po cyklistické stezce jsme přišli do Bílovic, dali kofolu a vrátili se zpátky do Obřan.
- středa: Ve středu kluci zamířili na cvičák, přišli však o hodinu dřív než měli, tak z toho nakonec byla pořádná procházka a lítačka s Hagridem.
- čtvrtek: Druhý pokus spatřit Ríšovu studánku za světla opět nevyšel:-) Tentokrát jsme vyrazili od přístaviště a vraceli se stejnou cestou, Grubča ve tmě statečně vyštěkával všechny kolemjdoucí.
- pátek: Výprava na Velkou Babu vedla přes Medlánky městem, protože jsme se stavili na báječný gyros a teprve pak jsme zamířili do lesa. Zpáteční cesta byla už klasicky přes Řečkovice.
- sobota: Rodinné setkání na Čejči, na návštěvu totiž přijeli naši Pražáci, ale bez Míši, takže Grubby byl jedinou psí hvězdou dne. Od babičky vyžebral jablko, ostatním alespoň oslintal ruce a pokusil se zavraždit jedny papuče. My si zase "užili" jízdu mlhou.
- neděle: Dopoledne jsme se vypravili do města, Grubby byl za modelku a vyzkoušel si svůj nový obleček na zimu:-) A odpoledne nás čekala školička.
14.11.2009: Obřany – Útěchov – Ořešín – Mokrá Hora
Dnešní výlet byl obzvláště povedený. Na tomto místě je třeba pochválit pana Grubbyho před nastoupenou jednotkou za příkladné chování během celé procházky: přeci jen krásné podzimní počasí vylákalo do terénu spoustu cyklistů, inline-bruslistů a pěšistů.
Nejprve jsme se MHD dopravili na konečnou v Obřanech a vydali se podél řeky do Bílovic nad Svitavou, větší část cesty vede přes poměrně frekventovanou cyklistickou stezku, ale to zvládáme bez problémů a brždění provozu levou tlapkou. V Bílovicích jsme minuly tři obchody s chovatelskými potřebami a jednoho veterináře a po žluté zamířili přes Bílovický les směrem k Útěchovu. V lese se k nám přidal poněkud bezprizorně vyhlížející pes. Stačili jsme opsat telefonní číslo z obojku a hafuša byl v mžiku v trapu. Paničce jsme se dovolali, snad se nakonec našli, v lese prý se vyzná, ale přece jen byla dnes v Bílovickém lese naháňka. U Melatínu jsme po modré odbočili a od Luže jsme po zelené capali až do Útěchova a odtud po modré přes Ořešín a náš starý známý Rakovec do Mokré Hory. Cestou jsme potkali Jirkovu ségru s babkama. Bětka měla takovou radost, že Grubbyho vidí, že si musela ihned pořídit bahenní melír. No a z Mokecu jsme se nechali autobusama dovézt hezky zase domů.
Týden, kdy napadl sníh..
Minulý týden nám začalo sněžit. Grubby ze svého prvního sněhu nedělal žádnou vědu: ok, padá to, hele, dá se v tom čuchat, dobře, můžeme jít venčit…a zbytek venčení poctivě bagroval sněhovou pokrývku. To bylo v úterý, kdy jsme se ještě odpoledne vydali pěšky do centra ke Třem sudičkám pro bedýnku, takže si padajícího sněhu mohl užít až až, protože následující den už přestalo být bílo a začalo být blátivo a mokro. Nicméně když jsme se vypravili na Velkou Babu, sníh se tam ještě držel, stejně jako mlha, ale zvládli jsme vymotat z lesa, než padla tma tmoucí. V pátek jsme venčili v oboře Holedná a potkali jsme jelena s laní, znuděně nás pozorovali a přežvykovali, Grubča sice koukal, co to je, ale páč se to nehýbalo a neutíkalo před ním, celkem rychle ztratil zájem. Sobota patřila Lužáneckému parku, ale marně jsme vyhlíželi nějakého vhodného sparingpartnera na vylítání, Grubby se nakonec spokojil i s russlíkem a předvedl nám, že mu přivolání jde i od psího parťáka. A v neděli hurá směr Marchegg.
31.10.2009: Sobotní výlet do Soběšic
A znovu naše oblíbené Soběšice. Tentokrát jsme se nechali jedničkou dovézt na konečnou a dál pokračovali pěšky až do Mokré Hory, kam občas chodíme na venčení s babkama (labradorky Jirkovy sestry). Vždycky jsme došli k Rakovci a otočili se zpátky, ale dnes byl plán jiný. Od Rakovce jsme vyrazili po zelené směr Soběšice, není to daleko, tak tři kilometry. Počasí nám více než přálo, jen cesta byla místy velmi bahnitá, ale to nás nemohlo odradit. Grubča si pobíhal, dřevorubal a hrabal, potrénovali jsme přivolání a chůzi u nohy, neb výletníků a kolařů bylo požehnaně. Los fotos jako obvykle na rajčeti.
27.10.2009: Expedice „Ríšova studánka“
Dnes jsme se vypravili do končin dosud neznámých a námi neprobádaných. Autobusem jsme se přesunuli do Žebětína a odtud jsme se spustili do Podkomorských lesů, naším cílem byla Ríšova studánka. A jak jsme tak šli, tak se stmívalo. A my šli dál a ono se furt stmívalo. Ještěže cesta od studánky není nijak složitá a nedá se zabloudit. Naše expedice se pomalu a jistě měnila na stezku odvahy, určitě tedy pro naši předsunutou zrzavou jednotku, která se častěji než doposud vracela ke svému základnímu konvoji a posléze se úplně stáhla:-) Přežili jsme a i za pomocí baterky nakonec v plném počtu dorazili na Brněnskou přehradu, odtud jsme se MHD nechali odvézt k domovu. Foťák jsme dnes s sebou nebrali, každý asi ví, jak vypadá tma v lese:-)
24.10.2009: Putování z Kuřimi
Tak nám dnes odpadla hodina na cvičáku a bylo nutno vymyslet rychle náhradní program. Dopadlo to tak, že jsme nasedli do vlaku a vystoupili na kuřimském nádraží. Odtud vede žlutá přes Velkou Babu až do Krpole. Cestou necestou nás čekalo několik překážek, které jsme my museli přelézt, na rozdíl od Grubbyho, který je vtipně podlézal. A aby mu to nebylo líto, pocvičili jsme přivolání a chůzi u nohy…ale co by za patřičnou odměnu neudělal, že.
18.10.2009: Nedělní Velká Baba
Grubínovi jsme dlužili velký výlet, proto jsme zamířili na Velkou Babu. Původně jsme se chtěli vracet klasicky přes Řečkovice, pak jsme zamýšleli jít ještě kousek směrem Kuřim, ale nakonec jsme se spustili u rozcestníku po modré lesem do Bystrce. Povedená čtyřhodinová procházka, snad se nám konečně vrací podzim.
Doma jsme dali oběd, lehce odpočinuli a přesunuli se do Kovalovic: od minulého týdne míváme školku v neděli. A sešli jsme se v hojném počtu šesti (full house), takže si to všichni pořádně užili. Grubby se nechal milostivě vzbudit na večeři a pak pokračoval ve spánku spravedlivých na svém oblíbeném polštáři, tedy na mě:-)
Pekelně studený týden aneb co jsme prováděli od 9. října
Tak letošní zima se rozhodla, že přijde brzo a bude hodně uplakaná a ufoukaná. Ještě v pátek odpoledne jsme se vypravili do centra na socializační procházku…no dobře, šli jsme se na Svoboďák kouknout na fordíka. Sobotu jsem strávili víceméně zalezlí doma, teda jak kdo: Jirka jel vyzvednout naši Princeznu z autoservisu, Grubby zarputile zápasil asi tři hodiny s vepřovou nožičkou – pravda, tentokrát to byla spíš noha – pak spokojeně usnul a déšť za okny ho moc nezajímal.
V neděli se běhal coursing na Panské líše, tentokrát jsme nebyli přihlášení, ale naplánovali jsme si přes Soběšice výlet. Vyrazili jsme přes řečkovický Zamilec a déšť nás naštěstí dohnal až v lese, takže jsme výrazně nezmokli. Grubča si šťastně lítal svoje u-rampy a trénoval dovolené zákroky fotbalového obránce. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč jsem se najednou ocitla na zemi. Páníček měl radost, tak čistě podkopnuté nohy ještě neviděl. Počasí se naštěstí umoudřilo a my za doprovodu sluníčka dorazili na Panskou líchu pozdravit přítomné Ranuáky. Grubíno měl děsnou radost, že vidí Fahariho, snažil se ho překecat na řecko-římský zápas, s tím, že jako mladší zápasník má automaticky morální právo na vítězství, ale to narazil a byl po zásluze vykázán do patřičných mezí. Totálně vylítaný se doplazil na autobus a následně doma vytuhnul, ale ne na dlouho: na půl čtvrtou jsme ještě jeli do školičky, kde si zařádil s Ferdou a novým kámošem labíkem. A my mohli v klidu na večeři do španělské restaurace, protože našemu torpédu konečně došly baterky.
Od pondělka už bylo nutné mít na sobě při venčení aspoň čtyři vrstvy oblečení, ze skříně byly nemilosrdně vytaženy i prsťáky a čepice, do baťohu přibyla termoska s čajem. V pondělí jsme podnikli super procházku do obory Holedná: přes Kamenolom a údolí Oddechu tentokrát s konečnou v Jundrově. V úterý nás déšť zastihl u Medláneckých kopců, takže jsme ve středu podnikli jen kondiční okruh k Bille na Kounicově, čtvrtek a pátek to byly naše oblíbené Komín-Medlánky.
19.09.2009: Brněnská přehrada
V sobotu nás čekal výlet. Vydali jsme se směrem k hradu Veveří po červené značce, která vede kolem přehrady, ale tak nějak nás omrzelo neustále se vyhýbat projíždějícím cyklistům, takže jsme u Osady odbočili směrem na Rozdrojovice a vyměnili barvu na žlutou. Pěkně jsme si mákli do kopce po lesní cestě a od Rozdrojovic pak zas hezky z kopečka po zelené zpátky k přehradě, kde jsme potkali kaipana a nadlábli se. Od přehrady jsme šli směrem k zastávce ZOO, aby si Grubča mohl zařádit ve vodě, hele.
12.09.2009: Výlet do Bosonoh
Na sobotní den předpovídaly rosničky deštivé počasí, my se to však rozhodli risknout a podniknout větší výlet. Nutno říct, že počasí bylo na výletování nakonec super: někdy pod mrakem, ale většinou svítilo příjemné sluníčko. Z domu jsme se vybatolili po půl desáté a dopravili se MHD na naši oblíbenou zastávku Kamenolom. Odtud hezky pěkně po žluté směrem do obory Holedná a do Kohoutovic. Protože sil stále zbývalo dostatek, pokračovali jsme do plánovaného cíle - do Bosonoh. Zde již někteří jedinci pletli nohama a packama, takže následoval přesun autobusem a šalinou domů.
Cesta vedla převážně lesem, u Bosonoh to byly klasické brněnské zahrádky. Grubča způsobně capal na desetimetrové stopce, jednou způsobil pád svého psovoda:-), pocvičili jsme odložení i s rušivými prvky (tímto děkujeme všem okolním běžcům) a vůbec to byl prima výlet.
09.09.2009: Velká Baba
Trasa dnešního venčení byla pečlivě naplánována tak, aby v cíli čekala na účastníky, tedy aspoň ty bez obojku, zasloužená odměna v podobě posezení v hospůdce, o to lákavější, že v Chaloupce měli tento týden mexické speciality (ano ano, nadlábli jsme se k prasknutí, a to včetně dezertu).
Tentokrát jsme to vzali přes konečnou dvanáctky a třináctky u Technologického parku, vyšplhali na Střelecký kopec, odkud je krásný rozhled do okolí, a pomalu sestoupili směrem k letišti a na začátku Medlánek odbočili po žluté, která nás dovedla přes zahrádky a lesem až na Velkou Babu. Tady jsme se zvěčnili na památku do turistického sešitu a po zelené se vydali směle do Řečkovic vstříc mexickému dobrodružství. Cestou jsme potrénovali poslušnost a docela nám to šlo:-) Fotky jsou klasicky na rajčeti.
06.07.2009: ZOO Brno
Hned zrána jsme vyrazili na výlet do ZOO. Bez problémů jsme zvládli cestování MHD a od Kamenolomu se vydali pěšky k našemu cíli: na vstupence máme dva dospělí, pes a foťák. Grubby si návštěvníky ZOO získal již u Tygřích skal, neboť jeho přítomnost probudila místního tygra z letargie a jal se našeho zrzka přes sklo lovit. Stejné nadšení vyvolal i u výběhu prasat. Celou dobu se Grubča choval velmi způsobně, a to i na obědě U Kosa. Fotodokumentace zde.
05.07.2009: Obora Holedná
Pozdně odpolední výlet směřoval do Jundrova. Nalodili jsme se na autobus 67 a nechali se dovézt k pavilonu Anthropos. Původní plán spočíval ve sledování modré značky, která nás měla zavést lesem nad Kohoutovice, odkud jsme chtěli přes oboru Holedná zpátky do Jundrova a na Optátově busem zase domů. Bohužel modrá se nám po odbočení u řeky nenávratně ztratila, a tak se skřípěním zubů nastoupil plán B – docupitat k Optátově podél řeky a od zastávky se vydat po zelené do obory.
Úvodní kopec stál opravdu za to – tekl nejen pot, ale i nervy:-). Obora voněla houbama a moc lidí jsme nepotkali, pár výletníků a houbaře. Jo a laň jelena sika. Grubby byl celou dobu na stopce pod vlivem:-), až na pár okamžiků amoku, kdy lítal jako šílenec okolo nebo prováděl výkopové práce.
Prošli jsme kolem jezírek a hraničních kamenů a u Vrbovce jsme se rozhodli, že se vydáme dolů do Bystrce na autobus. Cesta vedla Údolím oddechu a my zdárně skončili u naší oblíbené zastávky Kamenolom.
04.07.2009: Komín
Při dnešním vedru jsme se vypravili ven až kolem půl čtvrté, abychom vyzkoušeli novou trasu: třicítkou jsme se nechali dovézt k OBI (zastávka Kamenolom, tak deset minut jízdy) a odtud jsme ťapali hezky po svých po zelené.
Stezka vede nejprve lesíkem po úbočí kopce Chochola, dál pak přes sídliště Komín směrem k Medláneckým kopcům. My ji opustili za Komínským potokem a vydali se nahoru kolem zahrádek po asfaltové silnici na Palackého vrch a přes Technologický park domů.
Skoro dvouhodinová fajn procházka s častými zastávkami na doplnění tekutin a na ochlazení, páč slunko pražilo ostošest. Po první fotce došly baterky:-)
